U-2
SAC TR-1A. 23. červenec 2006.
[Foto: zdroj neznámý.]
Hlavní informace
- Výrobce: Lockheed Martin Corporation (Lockheed Martin Skunk Works)
- Třída: Průzkumný
- Zařazen do činné služby: 1956
- Popis: Jednomístný jednomotorový průzkumný letoun operující z pozemních základen.
Historie
Letoun vyvinutý na základě požadavků amerického vojenského letectva a Ústřední zpravodajské služby (CIA) z roku 1953 pro možnost operovat nad hranicí dostupu stíhacích letounů a výškového dosahu protiletadlových raketových systémů poloviny padesátých let. Letouny Lockheed U-2 v období od července 1956 do dubna 1960 bezpečně operovaly ve vzdušném prostoru Sovětského svazu. Letouny jsou stále v operačním použití a celkem dvakrát byla obnovena jejich výroba. Poprvé se tak stalo koncem šedesátých let, kdy výrobní linku opouštěla verze U-2R, a podruhé koncem sedmdesátých let, kdy se vyráběla nová verze TR-1. Nejstarší verze nesla označení U-2A, provedení s vylepšenými motory pak U-2B, verze U-2C se vyznačovala prodlouženou přídí, hřbetním kontejnerem pro elektronické vybavení, zvýšenou kapacitou paliva a motorem J75-P-13B. Letoun U-2D byl bud'vybaven speciálními senzory, nebo místem pro druhého člena osádky; U-2E se vyznačoval zdokonalenými prostředky radioelektronického boje; U-2F měl schopnost doplňovat palivo za letu a verze U-2G a U-2J byly kompatibilní se systémy letadlových lodí. Celkem bylo vyrobeno 55 letounů zmíněných verzí, které jsou dnes v záloze. V roce 1968 došlo k obnovení výroby. Verze U-2R má zvětšené rozpětí, delší trup a nese objemné křídlové kontejnery, které nahrazují využitelný vnitřní trupový prostor. Bylo jich vyrobeno dvanáct. Uvádí se, že letouny této verze mohou dosáhnout maximální operační výšky 22 860 metrů, což je trochu méně než předchozí varianty. Finální verzí řady letounů U-2 je typ TR-1. Hlavní změny oproti standardnímu provedení U-2R jsou ukryty uvnitř. Letoun TR-1 má větší hmotnost než U-2R a vyznačuje se výměnnou přídí a odlišným typem hřbetní UKV antény. Letoun TR-1 je rovněž vybaven zdokonaleným systémem radioelektronického boje, průzkumným radiolokátorem s vysokou rozlišovací schopností, který je odvozen od radiolokátoru s bočním vyzařováním UPD-X. Některé letouny byly přizpůsobeny pro zabudování systému radiotechnického průzkumu pro velmi přesnou lokalizaci zdroje vyzařování PLSS, ale plány na použití tohoto zařízení byly nakonec zrušeny.
Technicko-taktická data
| Pohonná jednotka | |
|---|---|
| Motory: | 1 x Pratt & Whitney J75-P-13B |
| Výkon: | 75,62 kN |
| Palivo: | Interní nadrže 3469 kg
Přídavné nadrže nejsou Zařízení pro tankování za letu pouze verze U-2F |
| Rozměry | |
| Délka: | 62 ft 9 in (19,13 m) |
| Výška: | 16 ft 0 in (4,88 m) |
| Rozpětí VOP: | ---- |
| Rozvor kol: | ---- |
| Rozchod kol: | ---- |
| Operační parametry | |
| Hmotnost prázdného letounu: | 15500 lb (7031 kg) |
| Normalní vzletová hmotnost: | ---- |
| Max. vzletová hmotnost: | 41300 lb (18733 kg) |
| Max. rychlost: | 373 kt (430 mph; 692 km/h) v 70000 ft (21335 m) |
| Cestovní rychlost: | ---- |
| Stoupání: | 5000 ft (1525 m) / 1min. |
| Dostup: | 90000 ft (27430 m) |
| Max. dolet: | 2605 nm (3000 miles; 4828 km)
Výdrž ve vzduchu 12 hodin |
| Posádka: | Pilot na vystřelovacím sedadle 0/0 |
| Výzbroj | |
| Pevná: | Není |
| Variabilní: | Není |
| Použitelná výzbroj: | Není |
| Nukleární výzbroj: | Ne |
Autor: Petr "Viper" Chrástek | Vloženo 28. 10. 2008 | Článek pochází z archivu autora. |