F-16 Fighting Falcon - Specwar.info 

F-16 Fighting Falcon

F-16 Fighting Falcon
F-16 Fighting Falcon.
[Foto: zdroj neznámý.]

Hlavní informace

  • Výrobce: Lockheed Martin Corporation (General Dynamics Corporation)
  • Třída: Stíhací
  • Zařazen do činné služby: 1980
  • Popis: Jednomístný jednomotorový víceúčelový letoun určený k provozu z pozemních základen.

Historie

V lednu roku 1975 byl typ YF-16 (původně označený jako GD Model 401) vyhlášen vítězem soutěže v rámci programu lehkého bojového letounu LWF (light weight fighter). LWF měl původně sloužit pouze jako technologický demonstrátor, ale v roce 1975 bylo zadání změněno na mírně rozměrnější a podstatně více využitelný víceúčelový letoun, který zakoupilo tehdejší velení amerického taktického letectva (TAC) a nedlouho poté i čtyři evropské státy. Následný vývoj vyústil v další nové verze.

Konstrukce

Od samého počátku byl položen důraz na aplikaci technologie CCV s elektroimpulsívním počítačovým řízením letounu (FBW) bez mechanického zálohování. Z koncepčního uspořádání se jedná o středoplošník s nosnou plochou o šípovitosti náběžné hrany 40°, jednoduchou svislou ocasní plochou a středoplošně uspořádanými vodorovnými ocasními plochami. Pohyblivé náběžné hrany křídla a vztlakové klapky po celém rozpětí odtokové hrany umožňují ve spojení s počítačovým systémem řízení měnit zakřivení profilu křídla. Další zajímavé prvky zahrnují protažený přechod náběžné hrany křídla do trupu, generující silné víření, které zlepšuje ovladatelnost při letu s vysokým úhlem náběhu; automatické propojení křidélek a směrovky; omezovač rychlosti vybočení. Operační letouny F-16 mají limit přetížení až 9 G a úhel náběhu 26°. Pilot ovládající letoun za využití koncepce HOTAS (všechny důležité ovladače a přepínače jsou umístěny na páce řízení a ovládání motoru) se nemusí díky počítačovému řízení do určité míry zabývat možností ztráty kontroly nad strojem (samozřejmě musí mít přehled o základních hodnotách, jako například úhlu náběhu, letové rychlosti a některých dalších parametrech, aby například při manévrech nepozorovaně neztratil rychlost). Z pilotní kabiny je vynikající výhled na všechny strany,jediná přepážka v průhledném překrytu je až za hlavou pilota (u jednomístných verzí) a jedinou překážku při výhledu vpřed představují pouze indikátory úhlu náběhu a natočení příd'ového kola o tloušťce tužky. Povely kormidlům pilot zadává prostřednictvím řídicí páky na pravém bočním panelu a nožními pedály, přičemž výchylky kormidel odpovídají síle vyvinuté na řídicí páku nebo pedály, které jsou ideálně umístěny tak, aby pilot mohl vyvinout maximální sílu, až se příslušná kormidla při vychýlení opřou o mechanické dorazy.

F-16 Fighting Falcon
F-16 Fighting Falcon.
[Foto: USAF.]

Avionika

Použitý impulsně dopplerovský radiolokátor Westinghouse APG-66 (pásmo I/J) byl v roce 1975 nejvýkonnějším typem, který nevyžadoval kapalinové chlazení. Jeho dosah je 18,5; 37; 74 a 148 km. Primární režim pro vedení vzdušného boje představuje vyhledávání cílů ve spodní polosféře, kdy je radiolokátor schopen zjišťovat letouny na vzdálenost do 56 km a bez falešných odrazů je pilotovi zobrazovat i v případě, že cíle letí v minimální výšce na úrovni korun stromů. Radiolokátor má dalších 13 funkčních režimů, které pilot při vzdušném boji volí palcem ovládaným spínačem na páce řízení a ovládání motoru. Mezi ně například patří následující režimy: Manévrový vzdušný boj,Radiolokační kursor, Označování nebo Návrat k vyhledávání. Základní navigační vybavení tvoří inerciální navigační systém Singer Kearfott SKN-2400. Další vybavení zahrnují radiostanice Magnavox KYSB s utajeným hlasovým přenosem, identifikační zařízení vlastní-cizí, radionavigační systém Tacan a počítač letových údajů Sperry. Zařízení pro radioelektronický boj zahrnuje výstražný radiolokační přijímač Dalmo Victor ALR-69. Standardním rušicím podvěsným kontejneremje typ ALQ-131 v různých provedeních, přičemž se mohou používat i další kontejnery. Letouny belgického letectva používají systém pro vedení radioelektronického boje Loral Rapport III, který je umístěn v rozšířeném prostoru v zadní části kořene SOP. Tento prostor je u norských strojů F-16 využíván pro umístění brzdicího padáku.

Výzbroj

Jeden kanón M61A1 ráže 20 mm se zásobou 500 kusů munice (až 515 při maximálním využití prostoru zásobníku); maximální hmotnost externě nesené výzbroje a vybavení dosahuje 5443 kg. Prakticky žádný jiný letoun z nedávné doby se nevyznačuje tolika variantami. Stroj F-I6/AFTI (Advanced Fighter Technology Integration) sice zůstal ve stadiu výzkumného prototypu, avšak některé jeho prvky byly použity u japonské verze Mitsubishi FS-X. Dalším modelem, který se nedostal do sériové výroby, byl typ F-l6XL s prodlouženým trupem a rozměrným lomeným šípovitým křídlem bez vodorovných ocasních ploch. Standardní F-16C (a jeho dvoumístná verze F-16D) byl postupně vylepšován novými prvky avioniky, výkonnějšími motory a dalším vybavením, přičemž dílčí zlepšení jsou plánována. Víceúčelovost F-16 vedla k "rychlému omezování" všech pouze jednoúčelových letounů ve výzbroji amerického vojenského letectva. Provedení NF-16D sloužilo pro výzkum proměnné stability. Přepadový stíhací F-l6ADF nahradil ve výzbroji Letecké národní gardy USA stroje F-4 a F-106. Celkem 270 F-16A/B bylo přestavěno na provedení F-l6ADR Verze amerického vojenského letectva pro přímou podporu pozemních jednotek měla mít původně označení A-16, to se ale v praxi nikdy nepoužívalo. Několik stovek letounů F-l6 je upraveno pro činnost v noci, má automatizovaný systém pro použití výzbroje proti pozemním cílům a do vybavení může patřit i podtrupový kontejner GPU-5/A s kanónem ráže 30 mm. Provedení F-16N s motorem General Electric, bez palubního kanónu a s dalšími změnami včetně upraveného křídla schopného snášet větší přetížení představuje speciální verzi amerického vojenského námořnictva (jedno- i dvoumístné provedení) určenou pro imitování letounů protivníka. S verzí RF-16 se počítalo jako s náhradou strojů RF-4C při plnění průzkumných úkolů. K tomuto účelu měla nést sedm kamer, nejmodernější infračervené a optoelektronické senzory i zařízení pro přenos informací v reálném čase. Projekt další plánované vylepšené verze Agile Falcon s rozměrnější celokompozitovou nosnou plochou byl nakonec zastaven.

F-16 Fighting Falcon
F-16 Fighting Falcon vypouští řízenou střelu AIM-9 během cvičení na pobřeží Jižní Koreje.
[Foto: USAF.]

Technicko-taktická data

Pohonná jednotka
Motory: * 1 x Pratt & Whitney F100-PW-220
** 1 x General Electric F110-GE-100
*** 1 x General Electric F110-GE-129
**** 1 x Pratt & Whitney F100-PW-229
Výkon: * 64,90 kN / 105,73 kN s přídavným spalovaním
** 80,07 kN / 122,77 kN s přídavným spalovaním
*** 75,62 kN / 129,00 kN s přídavným spalovaním
**** 79,18 kN / 129.44 kN s přídavným spalovaním
Palivo: Interní nádrže 3104 kg
Přídavné nádrže 3104 kg (ve třech odhazovacích nádržích)
Zařízení pro tankování za letu
Rozměry
Délka: 49 ft 4 in (15,03 m)
Výška: 16 ft 8.5 in (5,09 m)
Rozpětí VOP: 18 ft 3.75 in (5,58 m)
Rozvor kol: 7 ft 9 in (2,36 m)
Rozchod kol: 13 ft 1.5 in (4,00 m)
Operační parametry
Hmotnost prázdného letounu: 18238 lb (8273 kg) s motorem F100
19020 lb (8627 kg) s motorem F110
Normalní vzletová hmotnost: 27185 lb (12331 kg)
Max. vzletová hmotnost: 42300 lb (19187 kg)
Max. rychlost: 1146 kt (1320 mph; 2124 km/h)
Mach 2,00 ve 40000 ft (12190 m)
Cestovní rychlost: ----
Max. dolet: 2100 nm (2418 miles; 3891 km) s příd. nádržemi
Akční radius až 740 nm (852 miles; 1371 km) dle konfigurace výzbroje
Stoupání: 50000 ft (15240 m) / 1min.
Dostup: 50000 ft (15240 m)
G limit: +9
Posádka: Pilot na McDonnell Douglas ACES II 0/0 vystřelovacím sedadle
Výzbroj
Pevná: 1 x 20 mm General Electric M61A1 Vulcan s max. 511 kusy munice
Variabilní: Až 20450 lb (9276 kg) při manévrech do +5G Až 11950 lb (5420 kg) při manévrech do +9G
Použitelná výzbroj: AIM-7 Sparrow III MRAAM
AIM-9 Sidewinder SRAAM
AIM-120 AMRAAM
AGM-65 Maverick ASMs
AGM-88 Harm anti¬radar missiles
Mk 83 a Mk 84 bombs
'Paveway' laser-guided bombs
CBU-series cluster bombs
LAU-series multiple launchers (70mm neřízené rakety)
GPU-5/A podvěs s 30 mm kanonem GE GAU-13/A
Nukleární výzbroj: Ano

Autor: Petr "Viper" Chrástek | Vloženo 18. 10. 2008 | Článek pochází z archivu autora. |