A-4 Skyhawk
Letoun A-4 Skyhawk singapurských vzdušných sil vzlétává na thajské základně Korat. 16. leden 2002.
[Foto: TSGT James E. Lotz / USAF.]
Hlavní informace
- Výrobce: McDonnell Aircraft Company
- Třída: Bitevní
- Zařazen do činné služby: 1956
- Popis: Jednomístný jednomotorový stíhací bombardér schopný provozu z pozemních základen i letadlových lodí.
Historie
V roce 1952 získal výrobní závod E1 Segundo firmy Douglas Aircraft kontrakt na nový taktický úderný proudový letoun pro US Navy a US Marine Corps. Stalo se tak poté, co hlavní konstruktér Ed Heinemann přesvědčil Úřad pro aeronautiku, že jeho konstrukce splňuje všechny požadované parametry i při poloviční hmotnosti oproti předpokládaným 13 607 kg (30 000 lb). Prototyp poprvé vzlétl v červnu 1954 a nejenže splnil všechny požadavky, ale ustavil i světový rychlostní rekord. Úspěšná konstrukce letounu pak vytvořila základ pro další průběžné zlepšování, a proto se A-4 mohl vyrábět po celých 26 let.
Konstrukce
Specifikace na tento letoun vznikly na základě zkušeností z korejské války, přičemž byl požadován typ s co největším doletem i nosností výzbroje, vybavením pro provoz z letadlových lodí, avšak bez nutnosti avionického vybavení pro činnost za všech povětrnostních podmínek. Letoun A-4 se vyznačoval řadou nových konstrukčních řešení, která snižovala jeho hmotnost a rozměry. Hlavní podvozek s dlouhýma podvozkovýma nohama se zasouvá do prostoru pod skříňový nosník křídla, aniž by do něho zasahoval. Křídlo ve tvaru delty se zaoblenými konci má tak malé rozpětí, že nemuselo být opatřeno sklápěcím mechanismem. Skříňový nosník v křídle vyplňuje integrální palivová nádrž a téměř celá náběžná hrana nosné plochy je sklopná. Kabina vystupuje z obrysu přídě trupu a umožňuje pilotovi dobrý výhled. U posledních verzí pak byl ještě navíc zvětšen překryt kabiny. V zadní části trupu jsou umístěny velkoplošné aerodynamické brzdy, ovládací plochy mají posilovače a unikátně řešená směrovka s jednoduchým žebrovaným potahem zůstala beze změny ve výrobě až do roku 1980, kdy byl předán poslední, 2960. letoun.
Avionické vybavení
Základní konstrukce byla optimalizována pro provádění úderných úkolů s důrazem položeným na nízkou hmotnost a celkovou jednoduchost. Proto měly nejstarší verze velmi jednoduché avionické vybavení, které bylo později vylepšováno instalací malého radiolokátoru s režimem pro mapování terénu, měření dálky a vyhýbání se terénním překážkám. Později pak přibyl systém LABS pro odhoz pum ve stoupavém letu, zlepšený systém řízení, radionavigační systém Tacan a radiolokační výškoměr. Řada prvků navigačního a spojovacího vybavení byla umístěna do nově vytvořeného prostoru ("velbloudího hrbu") na horní straně trupu za pilotní kabinou. Nejvýznamnější model A-4M z roku 1970, vyvinutý pouze pro US Marine Corps, měl celou řadu dalších vylepšení. Například lze zmínit systém Hughes ARBS (Angle/Rat Bombing System), umožňující přesný odhoz pum v zatáčce, výkonný varovný přijímač radiolokačního ozáření, zabudované radiolokační rušiče, moderní průhledový displej i prostředky pro vytváření klamných cílů. Výbavu ještě doplňoval vylepšený generátor elektrické energie (poháněný motorem) a záložní náporová turbínka, která se v případě nutnosti vysunovala ze spodní přední části trupu. Pravděpodobně nejvýkonnější verzí ze všech strojů Skyhawk představovala obměna A-4N izraelského letectva, respektive i starší modely, které Izraelci na zmíněný standard postupně upravili. Přibližně 100 letounů Skyhawk (z celkem 267 jednosedadlových a 27 dvousedadlových) zůstává ve výzbroji, respektive v záloze izraelského vojenského letectva - Chel Ha'Avir. Jejich nejmarkantnějším rozlišovacím znakem je nástavec na trysce motoru, který snižuje její zranitelnost protiletadlovými řízenými střelami s infračerveným naváděním.
Letouny A-4 Skyhawk připravené na letadlové lodi USS Hancock k misi nad severném Vietnamem, 25. května 1972.
[Foto: PH3 Adrian / US DoD.]
Výzbroj
Nejvíce verzí bylo vybaveno dvěma kanóny Mk 12 ráže 20 mm se zásobou 200 nábojů na hlaveň; verze H a N (na přání u některých exportních verzí) mají dva kanóny DEFA 553 ráže 30 mm, každý se 150 kusy munice. Na podtrupový a podkřídlové závěsníky lze umístit výzbroj a vybavení do celkové hmotnosti 3720 kg (platí pro verze E, F, G, H, K, L, P, Q, S), respektive 4150 kg u verzí M, N a Y Pro firmu McDonnell Douglas znamenaly úpravy nebo opravy pro export určených letounů A-4 v minulosti dobrý obchod, ovšem tyto aktivity se postupně snižovaly a poslední verze pro USA (přestavba cvičného TA-4F na verzi OA-4M FAC - letoun pro předsunutého letového návodčího) si americké vojenské námořnictvo zajišťovalo vlastními silami. V rozpočtu se již neobjevují žádné další peníze na úpravy nebo modernizaci letounů A-4 u US Marine Corps, i když existuje ještě řada starších a z výzbroje vyřazených letounů, pro které by mohl být možná nalezen ještě nějaký zákazník. Letouny A-4 si nevedly špatně ve válce o Falklandské ostrovy, kde se používaly (Argentinou - pozn. překl.) při útocích za dobrých povětrnostních podmínek proti dobře viditelným hladinovým plavidlům. Skyhawky obvykle nesly klasické pumy, které odhazovaly z velmi malých výšek, přičemž ale řada pum selhala. Jednalo se o letouny starších verzí A-4B a A-4C s jednoduchou avionikou, které však měly moderní zaměřovač Ferranti ISIS. Izraelská firma Bedek pokračuje v nabízení významné modernizace skyhawků, která zahrnuje již zmíněný nástavec trysky motoru, zlepšenou avioniku, zařízení pro vypouštění klamných radiolokačních a infračervených cílů, další zbraňové závěsníky, kanóny ráže 30 mm, brzdicí padák a řadu dalších úprav.
Technicko-taktická data
Pohonná jednotka | |
---|---|
Motory: | 1 x Pratt & Whitney J52P408 |
Výkon: | 49,82 kN |
Palivo: | Interní nadrže 2011 kg
Přídavné nadrže 3 x 1514,2 l. Zařízení pro tankování za letu |
Rozměry | |
Délka: | 40 ft 3.5 in (12,27 m) |
Výška: | 15 ft 0 in (4,57 m) |
Rozpětí VOP: | 11 ft 3.5 in (3,44 m) |
Rozvor kol: | 7 ft 9.5 in (2,38 m) |
Rozchod kol: | 11 ft 11.125 in (3,64 m) |
Operační parametry | |
Hmotnost prázdného letounu: | 10465 lb (4747 kg) |
Normalní vzletová hmotnost: | 24500 lb (11113 kg) pro operace z letadlových lodí |
Max. vzletová hmotnost: | 27420 lb (12437 kg) pro operace z pozemních základen |
Max. rychlost: | 595 kt (685 mph; 1103 km/h) u hladiny moře
560 kt (645 mph; 1038 km/h) v 25000 ft (7620 m) |
Cestovní rychlost: | ---- |
Stoupání: | 10300 ft (3140 m) / 1 min |
Dostup: | 38700 ft (11795 m) |
G limit: | + 7,5 |
Max. dolet: | 1785 nm (2055 miles; 3307 km)s přídavnými nádržemi
Max. akční radius 295 nm (345 miles; 547 km) |
Posádka: | Pilot na Douglas Escapac 1-G3 0/0 vystřelovacím sedadle |
Výzbroj | |
Pevná: | 2 x 20 mm Mk 12 s max. 200 kusy munice na kanón |
Variabilní: | Až 9155 lb (4153 kg) na 1 trupovém a 4 křídlových podvěsech |
Použitelná výzbroj: | AIM-9 Sidewinder SRAAM
AGM-65 Maverick ASMs AGM-45 Shrike anti-radar missiles AGM-62 'Walleye' optronically guided glide bombs BLUseries napalm bombs CBU-series cluster bombs LAUseries multiple launchers (127 a 70mm neřízené rakety) Kanónové podvěsy různých typů |
Nukleární výzbroj: | Ano |
Autor: Petr "Viper" Chrástek | Vloženo 25. 10. 2008 | Článek pochází z archivu autora. |