A-10 Thunderbolt II - Specwar.info 

A-10 Thunderbolt II

A-10 Thunderbolt II
A-10 Thunderbolt II z 81. bojové letky míří na srbské cíle během operace ALLIED FORCE. 9. leden 1999.
[Foto: SRA Greg L. Davis / USAF.]

Hlavní informace

  • Výrobce: Fairchild Republic Company
  • Třída:  Bitevní
  • Zařazen do činné služby: 1976
  • Popis: Jednomístný dvoumotorový silně pancéřovaný podzvukový letoun pro ničení pozemních cílů, určený k provozu z pozemních základen.

Historie

V rámci programu AX byly v roce 1967 vydány specifikace na bojový letoun poháněný turbovrtulovým nebo turbodmychadlovým motorem. Od letounu se ani tak nepožadovala vysoká rychlost,jako především maximální schopnost ničit odolné (obrněné) cíle, které mělo být navíc dosaženo tak říkajíc prvním výstřelem. Klíčovou zbraň měl představovat palubní kanón, jehož výkon by výrazně převyšoval všechny předcházející typy. Důležitý doplněk pak mělo tvořit značné množství podvěsné výzbroje. Pouze nejnutnější avionické vybavení mělo snížit cenu letounu a zjednodušit jeho údržbu na polních letištích.

A-10 Thunderbolt II
A-10 Thunderbolt II.
[Foto: USAF.]

Konstrukce

Oba finalisty v programu AX představovaly letouny v hmotnostní kategorii 20 tun (s podvěsnou výzbrojí), které poháněly dva turbodmychadlové motory s vysokým obtokovým poměrem. Vítězný typ A-10A má motory umístěné na horní zadní části trupu. Toto řešení částečně snižuje (při pohledu ze země) jejich infračervenou stopu. Uvádí se, že letoun A-10A je schopen návratu na základnu s jedním zcela ustřeleným motorem nebo pouze s polovinou ocasních ploch. V konstrukci byl položen důraz na vzájemnou zaměnitelnost pravých a levých dílů, ovládací prvky jsou zálohovány a vedeny dále od sebe, kola hlavního podvozku i po zatažení do křídlových gondol částečně vyčnívají. Rovné křídlo má profil NACA 6716, rozměrné klapky na odtokové hraně jsou dělené a při současném vyklopení nahoru a dolů slouží jako aerodynamické brzdy. Pilotní prostor je chráněn "vanou" z titanového pancíře, která odolává účinkům projektilů do ráže 23 mm. Palivové potrubí je vedeno vnitřkem palivových nádrží.

Přístrojové vybavení

Původní avionické vybavení bylo oficiálně uváděno jako "strohé", navzdory skutečnosti, že za hlavní oblast operačního nasazení letounů A-10A se vždy považovala střední část Evropy. Zde však není možné dosáhnout bojové účinnosti letounu i jeho odolnosti bez senzorů pro zaměřování zbraní, obranného elektronického vybavení na vysoké úrovni, navigačních systémů umožňujících činnost za ztížených povětrnostních podmínek i provádění útoků bez viditelnosti cíle. Dnešní vybavení letounu A-10A zahrnuje spojovací prostředky v pásmu UKV a VKV radionavigační systém Tacan, inerciální navigační systém, identifikační zařízení, průhledový displej firmy Kaiser a optický zaměřovač použitelný v kombinaci s podvěsným laserovým ozařovačem cílů Pave Penny. Letoun je vybaven obrannými a rušicími systémy, jako například Itek ALR-46(V) nebo ALQ-133. Od roku 1977 pracovala firma Fairchild Republic na různých návrzích zlepšení letounu A-10A. Z vlastních zdrojů financovala vývoj prototypu N/AW (Night/Adverse Weather), který měl být použitelný za špatného počasí nebo v noci. Zmíněný prototyp měl zcela nové avionické vybavení, které například tvořil modifikovaný typ radiolokátoru WX-50 firmy Westinghouse s režimy pro mapování terénu nebo vyhýbání se terénním překážkám při letu v blízkosti země; termovizní systém AAR-42; televizní kameru schopnou snímat i při nízké intenzitě osvětlení; laserový dálkoměr Ferranti 105; nový inerciální navigační systém a nový průhledový displej. Druhý člen osádky v zadní kabině měl k dispozici další displej na přístrojové desce. Takto vybavený letoun však nebyl nikdy zařazen do výzbroje, americké vojenské letectvo (USAF) sice používalo menší počet dvoumístných provedení, ale jejich přístrojové vybavení zůstalo na úrovni standartních letounů A-lOA.

A-10 Thunderbolt II
A-10 Thunderbolt II z 81. bojové letky přelétává nad středním Německem. 17. leden 2000.
[Foto: Master Sgt. Blake R. Borsic / USAF.]

Výzbroj

Jeden kanón General Electric GAU-8/A ráže 30 mm, jehož projektily mají vysokou úsťovou rychlost i kinetickou energii. Pro kanón je k dispozici zásoba až 1174 nábojů. Na celkem 11 závěsníků lze při plných vnitřních palivových nádržích umístit 6505 kg výzbroje, respektive až 7250 kg při sníženém plnění vnitřních nádrží.

Výroba

Výroba A-10A skončila v roce 1984 po předání 713. stroje. Letouny byly intenzívně používány a v provozu prošly pouze nepodstatnými úpravami. Na základě koncepce amerického letectva přestat používatjedno účelové letouny bylo v roce 1991 oznámeno, že stroje A-10A nebudou dále vylepšovány a ani se nebude počítat s jejich náhradou. Na druhou stranu však není na vyřazování A-10A z výzbroje žádný spěch a celý proces probíhá pozvolna.

Technicko-taktická data

Pohonná jednotka
Motory: 2 x General Electric TF34-GE-100
Výkon: 40,32 kN
Palivo: Interní nadrže 4853 kg
Přídavné nadrže 2271,25 litrů (ve 3 podvěsech)
Zařízení pro tankování za letu
Rozměry
Délka: 53 ft 4 in (16,26 m)
Výška: 14 ft 8 in (4,47 m)
Rozpětí VOP: 18 ft 10 in (5,74 m)
Rozvor kol: 17 ft 2.5 in (5,25 m)
Rozchod kol: 17 ft 8.75 in (5,40 m)
Operační parametry
Hmotnost prázdného letounu: 24 959 lb (11 321 kg)
Normalní vzletová hmotnost: 32 771 lb (14 865 kg)
Max. vzletová hmotnost: 50 000 lb (22 680 kg)
Max. rychlost: 381 kt (439 mph; 706 km/h)
Cestovní rychlost: 336 kt (387 mph; 623 km/h) v 5000 ft (1525 m)
Stoupání: 6 000 ft (1 828 m) / 1min.
Dostup: 26000 ft (7925 m)
Max. dolet: 2 131 nm (2 454 miles; 3 949 km) s příd. nádržemi Akční radius 540 nm (620 miles; 1 000 km)
Posádka: Pilot na McDonnell Douglas ACES II 0/0 vystřelovacím sedadle
Výzbroj
Pevná: 1 x 30 mm General Electric GAU-8/A Avenger s max. 1350 kusy munice
Variabilní: Až 16 000 lb (7 258 kg)
Použitelná výzbroj: AGM-114 Hellfire anti-tank missiles
AGM-65 Maverick ASMs
GBU- optronically guided bomb
'Paveway' laser-guided bombs
'Rockeye' cluster bombs
BLU- napalm bombs
CBU-series cluster bombs
SUU-23 podvěs s 20-mm kanonem
Nukleární výzbroj: Ne

Autor: Petr "Viper" Chrástek |
Článek vložen 21. 10. 2008. |
Článek pochází z archivu autora. |