Mil Mi-28 - Specwar.info 

Mil Mi-28

Mil Mi-28A
Mil Mi-28A. (Zdroj: Military-Today.com.)

Hlavní informace

  • Výrobce: Московский вертолетный завод им. М.Л. Миля (Mil)
  • Třída: útočná
  • Zařazena do činné služby: 1996
  • Popis: Dvoumístná protitanková útočná helikoptéra s mohutným pancéřováním.

Historie

Vývoj Mi-28 začal v sedmdesátých letech na základě požadavků sovětské armády, která sháněla náhradu za Mi-24, útočnou helikoptéru se schopností transportovat menší počet vojáků. Projekt Mi-28 vedl Marat N. Tiščenko. Vznikl návrh, který sice vycházel z předlohy Mi-24, nicméně byl značně upraven. Zatímco Mi-24 dokázala pro přepravu pojmout osm vojáků, u Mi-28 to jsou už jen tři. Mi-28 totiž nemá nákladový prostor, což poskytuje větší celkový přehled a zvyšuje maximální možnou rychlost, jelikož tyto vlastnosti jsou nepostradatelné u bojové helikoptéry, která má ničit nepřátelské tanky a helikoptéry a poskytovat krytí vlastním řadám.

Zpočátku se zvažovalo mnoho různých nápadů, včetně neobvyklé verze s dodatečným tlačným rotorem na ocasu a dvěma hlavními rotory, které by byly spolu s motory umístěné na koncích křídel. Nakonec převážil návrh na klasickou konstrukci s jedním nosným rotorem.

V roce 1981 dostal návrh zelenou. První prototyp (číslo 012) vzlétl 10. listopadu 1982, přičemž ho poháněla dvojice motorů Klimov TV3-117BM. Následují rok byl zkonstruován druhý prototyp (číslo 022). V roce 1984 stroj úspěšně prošel prvním krokem státních testů, nicméně v říjnu si Sovětské vzdušné síly zvolily za novou protitankovou helikoptéru technicky pokročilejší stroj Kamov Ka-50. Vývoj Mi-28 sice pokračoval, ale nebyla mu věnována taková pozornost. V prosinci 1987 byla schválena výroba Mi-28.

V roce 1995 vyšla z dílny další verze, tentokráte Mi-28N (kde „N“ znamená „night“) schopná činnosti i za nepřízně počasí. Prototyp vzlétl 14. listopadu 1996. Hlavním rysem Mi-28N je radar umístěný v kulovém krytu nad hlavním rotorem, který lze srovnat s radarem u americké AH-64D Longbow Apache.

Po konci Studené války se změnou politické situace změnily i požadavky armády, pro kterou se specializované protitankové helikoptéry jako Ka-50 staly méně užitečné. Verze Ka-52 měla kvůli větší váze horší výkonnost, a tak se v popředí objevila Mi-28N se svými výhodami, jako je schopnost operovat za jakéhokoliv počasí, nižší cena či podoba s Mi-24. V roce 2003 odsouhlasily ruské vzdušné síly přijetí Mi-28N za standardní útočnou helikoptéru.

První dodávku obdržela ruská armáda v roce 2006. Přestože dosud nedisponuje větším množstvím těchto strojů, do roku 2015 by jich měla mít přibližně 325.

Mil Mi-28A
Mil Mi-28A. (Zdroj: Military-Today.com.)

Konstrukce

Mi-29 je určena pro dvoučlennou posádku, která sedí ve dvou oddělených silně opancéřovaných kabinách chráněných titanovými pláty a kompozitními materiály. Zasklení kabin tvoří neprůstřelné sklo, které má odolat i 7,62mm a 12,7mm střelám.

Původní třílistý ocasní rotor nahradil méně hlučný rotor typu „úzkého X“, který se skládá ze dvou nezávislých rotorů po dvou listech na stejné ose. Úhel mezi osami je 35 a 145 stupňů a obsahuje samomazací ložiska. Hlavní rotor má pět listů, je vyrobený z kompozitů a dokáže odolat zásahům od zbraní do ráže 30 mm. Oba rotory mají elektrický odledovací systém.

Za celkovou odolnost nevděčí Mi-28 jen silnému pancéřování, ale také důmyslné konstrukci. Klíčové části helikoptéry jsou totiž na různých místech a navíc jsou obklopeny „méně“ potřebným vybavením. Mi-28 má nezatažitelný podvozek ocasního typu, který je konstruován tak, aby maximálně pohlcoval energii stroje při dopadu a umožnil tak přežití posádky i při kolmém pádu do rychlosti 12 m/s (43 km/h).

Mi-28A pohání dvojice motorů Klimov TV3-117VMA každý o výkonu 1 636 kW, novější verze Mi-28N už je vybavena silnějšími motory VK-2500 o jednotkovém výkonu 1766 kW. Aby se předešlo případnému poškození obou motorů zároveň, jsou umístěny v pancéřových gondolách dále od sebe. Zároveň je Mi-28 schopen letu pouze s jedním motorem. Oproti Mi-24 se snížilo 2,5krát infračervené vyzařování díky ochlazování výstupních plynů studeným vzduchem, který je nasáván obdélníkovými otvory na bocích zadní části gondol. Vnitřní nádrž má kapacitu 1 720 litrů.

Mil Mi-28N
Mil Mi-28N. (Zdroj: Military-Today.com.)

Výzbroj

Pevnou výzbroj tvoří pod nosem namontovaná otočná věžička NPPU-28 s rychlopalným 30mm kanónem 2A42 s 250 náboji v postranních boxech a kadencí 900 výstřelů za minutu. Věžička se může horizontálně otáčet až o ±110°, vertikálně se zdvihnout o 13° a snížit o 40°. Úsťová rychlost střely je 1000 m/s a jejím určením jsou vzdušné souboje a útoky na pozemní cíle. Kanón je převzat z bojového vozidla BMP-2 a svými vlastnostmi překonává i kanón u americké AH-64 Apache.

Pro nesení zvolené výzbroje slouží čtyři závěsníky pod krátkými křídly. Kapacita každého je 480 kg, přičemž druh přidělané výzbroje se liší dle typu mise. Na závěsy lze namontovat šestnáct radiem naváděných protitankových střel 9M114 Šturm nebo nadzvukových protitankových střel 9M120 Ataka (AT-9). Maximální dolet střel Ataka je 8 km, nicméně při boji jsou střely použitelné především na vzdálenost 3 až 6 km.

Dále může dvojice bloků pod každým křídlem pojmout buď celkem osmdesát 80mm neřízených raket S-8 nebo dvacet 122mm raket S-13 nebo dva kanónové kontejnery UPK-23-250. Také se dají použít běžné letecké bomby, zápalné bomby a do výzbroje lze přidat kulomety ráže 23 mm, 12,7 mm, 7,62 mm. Pro vlastní vzdušnou ochranu disponuje Mi-28 naváděnými IČ střelami 9M39 Igla-V.

Verze

Mi-28

První dva prototypy s dvojicí motorů TV3-117BM o jednotkovém výkonu 1 434 kW.

Mi-28A

Základní verze.

Mi-28N

Vylepšená verze, která dokáže pracovat za jakýchkoli meteorologických podmínek ve dne i v noci.

Mi-28D

Zjednodušená verze pro denní operace.

Technicko-taktická data (Mi-28N)

Pohonná jednotka
Motory a výkon: Dvojice turbohřídelových motorů Klimov TV3-117VM,
každý výkon 1 640
Rozměry
Délka: 17,01 m (55 ft 10 in)
Výška: 3,82 m (12 ft 6 in) (bez radaru)
Průměr rotoru: 17,20 m (56 ft 5 in)
Plocha rotoru: 232,4 m² (2 500 ft²)
Operační parametry
Hmotnost prázdného letounu: 7 890 kg (17 394 lb)
Normální vzletová hmotnost: 10 400 kg (22 930 lb)
Max. vzletová hmotnost: 12 100 kg (26 700 lb)
Max. rychlost: 324 km/h (201 mph)
Cestovní rychlost: ----
Stoupání: 816 m/min (2 680 ft/min)
Dostup: 5 750 m (18 900 ft)
Max. dolet: 460 km (286 miles)
Posádka: Pilot a zbraňový operátor
Výzbroj
Pevná výzbroj: 30mm kanón 2A42
Použitelná výzbroj: řízené střely 9M114 Šturm-C (AT-6)
9M120 Ataka (AT-9)
80 mm rakety S-8
120mm rakety S-13
letecké pumy
kulomety ráže 7,62 mm, 12,7 mm a 23 mm
celková max. hmotnost výzbroje 1920 kg

Video

Reference

Autor: Redakce Specwar | Vloženo 29. 11. 2008 |